Psí vzpomínky na dovolenou
Delší dobu před létem se u nás doma mluvilo o tom, že „pojedeme do Itálie“. Protože vím, že Itálie není žrádlo a protože jsem nevěděl, že to „pojedeme“ se vztahuje i na mně, nechávalo mne to celkem v klidu.
Když pak do té velké krabice, kterou ti velcí psi, co si říkají lidé, nazývají „Velkej“ nebo „Megan“ naložili kromě spousty dalších věcí i můj pelíšek, došlo mi, že se bude cestovat a nebude to do lesa. To já totiž dobře poznám. Do lesa si panička bere takový tuhý kalhoty, velký boty a někdy i košík a nůž. Teď měla úplně jiný kalhoty a úplně malinký boty a košík ani nůž neměla. Chvíli mi vrtalo hlavou jestli náhodou nejedem k tomu hnusnýmu pánovi co mně pokaždé píchne do zadku a jestli bych se náhodou neměl jít schovat pod postel, ale to si sebou panička bere míň věcí a navíc jsme u toho úchyla přes zadky byli minulej tejden.
Takže jsem se nechal naložit vcelku bez cavyků a čekal, jestli si panička sedne vedle mě. Tak to mám totiž nejradši. Když jí sedím na kolenou, vidím líp ven. Remcala teda něco jako „vážíš šestnáct kilo“, čemuž jsem nerozuměl a „di si na svý“ čemuž jsem sice rozuměl, ale ignoroval. Místo toho jsem jí dal zcela nečekanou velikánskou pusu od brady až po čelo. Vím že to nesnáší, když to nečeká, ale mně se strašně líbí, jak u toho říká „ty hade“ a dělá blee.
Cesta trvala strašně dlouho. Dýl než do lesa a dokonce i dýl než na tu hezkou zahradu, co se jí dřív říkalo „k babičce“ a teď se jí kdoví proč říká „do Stříbra“, i když je to pořád ta stejná zahrada. Dokonce jsme jednou spali v domě na takové hezké louce, kde se strašně fajn běhalo a spadl jsem tam do potoka. Schválně. Panička pak zas říkala „ty hade“ a musel jsem do koupelny sušit se ručníkem.
No a pak byla ta Itálie. A to mi to došlo. Vzpomněl jsem si na minulý rok. Itálie – to je ta hnusná voda, co se nedá pít, strašně křičí a navíc mně chytá za packy. Paničku taky, ale jí to zjevně vůbec nevadí. Normálně v tom chodí. To já nejsem blbej, hned jsem si spočítal, kam voda dosáhne a šel jen po okraji. Jo pláž, to je jiná, pláž je písek jako mám doma na dvorku, ale je ho mnohem víc. Dá se fantasticky hrabat. Chodili jsme tam každé ráno, panička říkala „na zapřenou“ – prý tam pejsci nesmějí, což nechápu, protože písek byl přece pro pejsky stvořen. Pláž je ráj na zemi. Tedy byl by, nebýt Robiho. Robi prostě nechápe, že na pláž se vejdem oba. Panička říkala něco jako „teritoriální instinkt“ a vysvětlila mi, že mne Robi nemá rád. To mě trochu nakrklo. Mě má přece každý rád! Rozhodl jsem se Robiho přesvědčit a kousl jsem ho do ocasu. Vůbec to nepomohlo, Robi děsně vyváděl. Asi jsem to vzal za špatný konec. Měl jsem ho kousnout do čumáku.
Pak mně zas naložili do auta. Panička říkala, že jedeme do Říma. Přemýšlel jsem, jestli se Řím dá jíst a dospěl jsem k závěru, že asi ne. Teď už vím, že Řím je spousta lidí a strašný vedro. Bylo mi hrozný horko a vypil jsem si všechnu vodu. Ale ještě víc jsem se chtěl vykoupat. Pak jsme přišli na místo, kde bylo snad ještě víc lidí, ale mně to nevadilo. Viděl jsem totiž vodu a hnal se k ní. Panička řekla, že to není voda, ale fontána di Trevi. Jsem snad blbej? Poznám vodu, ne? Panička si se mnou sedla na okraj a lidi na ni koukali přes takové cvakací krabičky. Chtěl jsem vlézt dovnitř, ale zakázala mi to. Ukázala na takové pány co stáli nedaleko a řekla „carabinieri“ a „dávaj pokuty“. Napadlo mne, jestli pokuta není nějaký druh žrádla, ale podle toho, jak se panička tvářila, to žrádlo asi nestojí za nic (i když panička se takhle tváří i na koprovku a tu já třeba moc rád). Alespoň mně polila vodou, kterou z fontány nabírala mou miskou.
Pak se šlo dál. Nechápal jsem to, když je ve Velkým vedro, panička zmáčkne takovej čudlík a hned je chládeček. Nechápal jsem, proč to neudělá tady a teď. Ale žádnej čudlík jsem neviděl, tak možná proto. Došli jsme k další fontáně. Kolem byli takoví divní malí žlutí lidi se spoustou cvakacích krabiček a já už jsem toho fakt měl plný zuby. Normálně jsem viděl svou modrou misku plnou vody. Hrábnul jsem po ní packou, ale miska uskočila a já se svalil na bok.
Moji lidi se o něčem dohadovali. Říkali „carabinieri“, „Bernini“ a taky „pokuta jak kráva“. Krávu znám, to je takovej velkej pes s rohama. Ale co má žrádlo společnýho s krávou, to jsem nepochopil. Panička zas říkala „Lakýnek“ (to znám, to jsem já) „horko“ a taky „kdyžtak to nějak vokecám“ (a to znám taky, to vždycky znamená strašnej průšvih) a pak mně normálně kopla do zadku, až jsem sletěl do tý fontány a udělal obrovskej cákanec. Strašně jsem se lekl a taky trochu napil, ale voda byla úžasně studená a mně se vůbec nechtělo ven. Jenže panička pištěla, říkala „ty hade“ (to poznám, že to nemyslí vážně) a tahala mně ven.
Ti divní žlutý lidi se strašně smáli a tleskali a byli úplně mokří. A ti pánové carabinieri se taky smáli i když netleskali. A moji lidi říkali paničce, že je „hérečka“ a že to snad není možný. A já byl mokrej a šťastnej, takže jsem pobíhal okolo a skákal na moje lidi a panička zas říkala „ty hade“ a „necháš toho“ ale smála se, takže to nakonec taky nemyslela vážně.....
Kateřina Zagorová
Nový byt, aneb tahle válka se vede na kila
Asi před třemi měsíci jsem se přestěhovala. Po maratonu vyřizování spojených se změnou adresy, jsem konečně stála uprostřed svého nového bytu.... a spousty krabic. Protože jsem veškerý nábytek zanechala ve svém původním doupěti, vrhla jsem se vstříc novému bydlení vybavena nafukovací matrací, jedním zahradním stolkem a velkou spoustou iluzí o tom, jak si to tu krásně zařídím. Ach sladká naivito, tehdy jsem, já hloupá, vůbec netušila, že tahle válka se povede na kila.
Kateřina Zagorová
Letecký den
Jsem bezrizikový typ. Bojím se výšek. Bojím se rychlé jízdy. Bojím se tmy a bouřky. A mravenců. Bojím se sednout cizímu člověku do auta, co kdyby to byl špatný řidič. Prostě se opatruju jako oko v hlavě.Když mne ale kamarádka lákala na Matějskou, že se spolu s jinou kamarádkou nechají vystřelit v té bungee kouli, nemohla jsem si to nechat ujít. Škodolibě jsem se těšila, jak jim bude špatně, protože do tohohle životu nebezpečného nesmyslu by dobrovolně vlezl jen naprostý šílenec. Ti bystřejší z mých čtenářů se právě škodolibě zachechtali.
Kateřina Zagorová
Veřejně prospěšné práce nezaměstnaných? Přemýšlejme.
Argumenty pana Drábka ve prospěch povinnosti nezaměstnaných po dvou měsících pobírání podpory odvést 20 hodin týdně státu formou bezplatných prací „pro veřejnost“ se zdají být celkem logické:
Kateřina Zagorová
Připravujeme Vánoce
Normálně máme Vánoce více méně klidné. V průběhu listopadu vybádám, co by kdo chtěl naježit. První týden v prosinci ježím v obchodech a zbytek adventu jásám nad horkým čajem, jak jsem na to vyzrála. Úklid se děje ve dvou víkendech na počátku prosince vždy v sobotu, zatímco velké pečení (a uždibování) se koná v neděli. S mamkou máme manufakturu na výrobu cukroví, takže to slušně odsejpá.
Kateřina Zagorová
Inovujeme
Od jisté doby jsem poněkud nedůvěřivá k „inovovaným složením“ a „vylepšeným recepturám“. Většinou to totiž znamená jediné:
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6807x