Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Promiň, mami

Bylo mi šestnáct, když jsem dostala od rodičů první povolení jít na diskotéku. Původní nařízení: „Do desíti doma“, jsem s odůvodněním, že v deset ta akce přece začíná, usmlouvala na popelkovskou půlnoc, nahodila „kočku“ na ksicht a vyrazila.

Když jsem se o půl páté ráno po špičkách vracela domů, odemykala jsem tiše jako myška a modlila se, aby pes, rozjásán mým návratem, moc neřval. Řval. Držela jsem ho oběma rukama za tlamu a horečnatě přemýšlela, jak si bez použití rukou vyzuju vysoké kozačky na patnácticentimetrovém podpatku. Pes, zrádce, řval i s tlamou ucpanou, takže mé snažení přišlo vniveč, leč v ložnici mých rodičů bylo ticho po pěšině. A bodejť by nebylo.

Když jsem konečně osvobodila své polozmrzačené nožky z bot (pro krásu se musí trpět, řekla by má babička) a po špičkách po vzoru Růžového pantera se hodlala odplížit k sobě do pokoje, moje máti, zákeřně schovaná v obýváku (proto byl v ložnici rodičů takový klid) flákla pěstí do vypínače a zařvala: „Kdes byla tak dlouho? Víš jakej jsem měla strach?“ Následný výslech bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. Mé fňukání, že v deset ta akce začala, v jedenáct přišli první lidi a když už to konečně začínalo stát za to, měla jsem jít domů, moc nepomohlo.

Tolik let jsem mámě zazlívala, že na mne čekávala dlouho do noci (a často do ranního kuropění) a pak ráno nevyspalá třískala vzteky hrnci v kuchyni, abych konečně vylezla z pelechu (proč bych já měla vyspávat, když ona kvůli mně nemohla, že?).

Není to tak dávno, co moje maminka vyrazila na nějakou dámskou jízdu. Protože všechny její kamarádky jsou pražské, dohodly jsme se, že u mne přespí. Slíbila, že bude v jedenáct doma, neb Milena (kamarádka) musí chytit poslední vlak do Brandejsa a pak, je přece všední den a zítra se vstává do práce.

Kolem půlnoci jsem začala být nervózní. Kde sakra může být? Chtěla jsem jí zavolat na mobil, jenže co kdyby zrovna byla v metru a nebo, hůř, na cestě přes Karlák domů. Říkala jsem jí sice, že po cestě domů se nemá zastavovat, aby lovila mobil v kabelce, stůj co stůj, ale kdo ví, jestli mne poslouchala. Kdyby uprostřed parku začala lovit mobil, mohl by toho někdo využít, okrást ji, nebo nedejbože zabít a já bych si to do smrti vyčítala. A nebo by mi to nezvedla a já bych zas nevěděla, jestli to nezvedá proto, že nemůže, protože ji někdo vraždí, nebo proto, že už je před barákem a nemá to cenu.

Co chvíli jsem vybíhala na balkón ji vyhlížet a starostmi mi v hlavě jen šrotovalo. Co když mne neposlouchala, když jsem jí říkala, že tohle nejsou Cítoliby, kde ji zná i každej cikán, tohle je Praha a tady jsou různý individua. Říkala jsem jí přece, že nemá chodit přes park, že má chodit uprostřed chodníku, ani na kraji, ani u baráku. Říkala jsem jí, že si má klíče připravit do ruky ještě před odchodem z hospody, a taky, že má jít rychle a s nikým nenavazovat oční kontakt. No jo, ale co když mne neposlouchala?

Hlavou mi defilovaly hotové detektivky, ve kterých má máma hrála neblahou hlavní roli. Kolem druhé hodiny ranní jsem přemýšlela, jestli radši nemám zavolat policii.

Ve třičtvrtě na tři zarachotil klíč v zámku a pootevřely se dveře. Hezky potichoučku, jako by sondovala, jestli spím. Pak (s botama už zutýma) pěkně po špičkách ve stylu Růžového pantera přeťapkala předsíň. V tu chvíli jsem flákla pěstí do vypínače a zařvala: „Kdes byla tak dlouho? Víš jakej jsem měla strach?“

 

Promiň, mami…..

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Kateřina Zagorová | pondělí 30.8.2010 14:34 | karma článku: 47,64 | přečteno: 23937x
  • Další články autora

Kateřina Zagorová

Nový byt, aneb tahle válka se vede na kila

Asi před třemi měsíci jsem se přestěhovala. Po maratonu vyřizování spojených se změnou adresy, jsem konečně stála uprostřed svého nového bytu.... a spousty krabic. Protože jsem veškerý nábytek zanechala ve svém původním doupěti, vrhla jsem se vstříc novému bydlení vybavena nafukovací matrací, jedním zahradním stolkem a velkou spoustou iluzí o tom, jak si to tu krásně zařídím. Ach sladká naivito, tehdy jsem, já hloupá, vůbec netušila, že tahle válka se povede na kila.

16.8.2012 v 12:01 | Karma: 40,60 | Přečteno: 8374x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

Letecký den

Jsem bezrizikový typ. Bojím se výšek. Bojím se rychlé jízdy. Bojím se tmy a bouřky. A mravenců. Bojím se sednout cizímu člověku do auta, co kdyby to byl špatný řidič. Prostě se opatruju jako oko v hlavě.Když mne ale kamarádka lákala na Matějskou, že se spolu s jinou kamarádkou nechají vystřelit v té bungee kouli, nemohla jsem si to nechat ujít. Škodolibě jsem se těšila, jak jim bude špatně, protože do tohohle životu nebezpečného nesmyslu by dobrovolně vlezl jen naprostý šílenec. Ti bystřejší z mých čtenářů se právě škodolibě zachechtali.

31.5.2012 v 10:14 | Karma: 33,78 | Přečteno: 5513x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

Veřejně prospěšné práce nezaměstnaných? Přemýšlejme.

Argumenty pana Drábka ve prospěch povinnosti nezaměstnaných po dvou měsících pobírání podpory odvést 20 hodin týdně státu formou bezplatných prací „pro veřejnost“ se zdají být celkem logické:

23.2.2012 v 14:35 | Karma: 48,57 | Přečteno: 28428x | Diskuse| Olomouc

Kateřina Zagorová

Připravujeme Vánoce

Normálně máme Vánoce více méně klidné. V průběhu listopadu vybádám, co by kdo chtěl naježit. První týden v prosinci ježím v obchodech a zbytek adventu jásám nad horkým čajem, jak jsem na to vyzrála. Úklid se děje ve dvou víkendech na počátku prosince vždy v sobotu, zatímco velké pečení (a uždibování) se koná v neděli. S mamkou máme manufakturu na výrobu cukroví, takže to slušně odsejpá.

22.12.2011 v 14:59 | Karma: 32,73 | Přečteno: 3073x | Diskuse| Ona

Kateřina Zagorová

Inovujeme

Od jisté doby jsem poněkud nedůvěřivá k „inovovaným složením“ a „vylepšeným recepturám“. Většinou to totiž znamená jediné:

14.12.2011 v 14:18 | Karma: 28,20 | Přečteno: 2978x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média

6. května 2024  12:35

Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...

S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti

6. května 2024  12:02,  aktualizováno  13:46

Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...

Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“

6. května 2024  12:46,  aktualizováno  7.5 9:13

Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...

Hrad začal platit cesty prezidenta. Za Zemana je celé musely financovat kraje

12. května 2024

Premium Když prezident přijede do krajů, nemá kolem toho být obrovská pompa, která stojí nejen hodně...

Pomohli její zemi bránit proti Japoncům. Filipínka teď o Češích vydává knihu

12. května 2024

Premium Měli to být spojenci nepřítele, ale namísto toho čtrnáct statečných Čechů nasadilo život, aby...

Úlet novin pečetil Trumanův triumf, lovec gangsterů už šok nerozdýchal

12. května 2024

Seriál Americké prezidentské volby dokážou překvapit, i když si všichni myslí, že dopředu vědí, jak...

Napadení a hajlování. Policisté v rámci derby pražských S zadrželi šest lidí

11. května 2024  22:15

Po skončení dnešního utkání fotbalistů Sparty a Slavie na stadionu na pražské Letné museli...

  • Počet článků 76
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 6807x
Jsem Katka. A tenhle blog se co nevidět přesune jinam. Kam? Hledejte. Pokud to bude osud, najdete mne. Pokud ne... no, mí tři čtenáři mi stačí