Proč

každý nemůže odejít do důchodu, kdy se mu líbí? Prostě by mu byla vypočítána odpovídající suma - třeba 428 Kč 50 hal a ať si s tím dělá, co mu libo. Jiným řešením by byly mnohem menší platby do sociálního systému a stát by "garantoval" každému třeba 4000 Kč měsíčně od 65 let věku. zbytek by si musel každý naspořit nebo se uskrovnit.

Hustý

se nechce věřit,,,,,,,,,,ale stejně,za pár let v 70 budem asi ještě muset chodit do práce

Re: Hustý

Předpokládám, že ta sedmdesátka měla být spíše "proměnná" než že by zrovna fixní číslo...

Moje teta - 77 let! - ještě stále chodí na čtyři hodiny denně uklízet do hotelu. Moje dvaasedmdesátiletá máti jezdí po dovolených po světě i tuzemsku -  v rámci republiky za volantem vlastního auta, jen do zahraničí už si řídit netroufá. Sedmdesátka je ještě věk, kdy je spousta lidí plných síly.

divný svět dnes

Po přečtení článku a komentářů pod ním jsem ráda, že moji rodiče odešli z tohoto světa mladí.

Opravdu silné téma,

pohlédneme-li však do přírody, vidíme různé mechanismy, které mají za úkol odstraňovat z dané populace jedince slabé, defektní a především staré. Lidská populace je naprostou výjimkou. Ochranou starých, defektních, slabých ale i nemocných se homo sapiens nejvýrazněji liší od ostatních primátích druhů, byť jindy velmi připomíná svou podobnost důrazně. Etické, filosofické i sociální hlediska jsou jasně pro. Ale například hledisko biologické hovoří o postupném znehodnocování genofondu, celkovém oslabování populace a snižování pravděpodobnosti přežití druhu homo v případě extrémní situace. Je těžké se přiklonit k některé ze stran.

Ale s ohledem na hrozby skrývající se v nedaleké budoucnosti stane se i tento dnes palčivý problém nepodstatným. Vyřeší se spontánně, protože nastane situce ve které příroda, nebo lépe její principy nemohou nezvítězit. Bohužel nebo bohudík kdo ví ???

Jen jedno, než si to přečtu nahoře

Napsal jsem do příspěvku v nadsázce, že by se "Důchodci měli střílet ihned při dosažení důchodového věku!" a byl jsem potrestán cenzurou a bylo my odebráno! Přitom se tak spousta politiků, zejména pravicových tváří i chová. Nakonec i diskuze zde ne dost nabroušená. Jde jen o to, že je nekorektní se takto k důchodcům chovat. BYlo 20 let na přebudování systému důchodů a ani jedna vláda nehnula prstem. A proč důchodců = voličů je cca 3 000 000! a to je síla která každé čtyři roky přináší do kasičky příliš mnoho peněz!

Re: Jen jedno, než si to přečtu nahoře

Stát by se o takové věci hlavně neměl vůbec starat. Co má vlastně stát navíc ve srovnání s jinými institucemi? Jen monopol na užití násilí. A to je, podle mého, správné využívat jen na potírání zlého, nikdy na "výrobu Dobra". Pokud je solidarita takovou výhodou, pak by si levičáci museli nádherně žít sami mezi sebou - ty ideální mezilidské vztahy, úcta, pomoc... stačí mezi sebe sobce a individualisty nebrat...že jo.

Dům spočinutí. Sex, sci-fi nebo budoucnost eutanazie?

zaujal mne na toto tema clanek:

-

Dům spočinutí. Sex, sci-fi nebo budoucnost eutanazie?

-http://www.google.co.uk/search?hl=en&q=D%C5%AFm+spo%C4%8Dinut%C3%AD.+Sex,+sci-fi+nebo+budoucnost+eutanazie%3F&meta=

Zastřelit?

Můžu se zastánců "zastřelení" zeptat na jednu věc? Kdo přesně a konkrétně byl měl onu popravu vykonat? Koho byste zatížili smrtelným hříchem - lékaře? Vlastní děti? Partnery? Budete-li chtít neskončit v LDN nebo v péči svých příbuzných (což chápu), budete to asi muset ukončit sami. A tu možnost máte (máme) už teď. Jen se člověk musí omět včas rozhodnout a odhodlat, a to už není tak jednoduché jako to hodit na jiné...

Re: Zastřelit?

V jistém smyslu s vámi souhlasím, ale je také fakt, že se člověk může dostat do situace, kdy nedokáže projevit bolest, nedokáže poznávat, nedokáže ovládat své přirozené potřeby a to může přijít ráz naráz. Dnes ještě jo a zítra už ne. Nicméně jsem přesvědčena, že i v takovém případě je člověk schopen si něco přát a pokud cítí nepříjemno tak si jistě přeje aby se to změnilo a ono to příjde. Spíše je výhodné zajímat se o to, jak předcházet podobným možnostem absolutní ztráty schopnosti.

zastřelit

Naprosto souhlasím s autornkou článku. Já bych byl (v mém případě) pro zastřelit nebo nějaký tomu podobný humánnější způsob.

Jenže ono tady ted asi bude souhlasit většina čtenářů, hlavně mladších, a kdo ví jak se na to budou dívat v sedmdesáti...

od nás nikdo nebyl na LDN, naštěstí vždy rychlá

smrt. Nedovedu si představit být byť jen rok v nějaké umírárně.

Re: od nás nikdo nebyl na LDN, naštěstí vždy rychlá

Jenže to vždycky tak být nemusí. Je na Vás, na člověku zvenčí, co a jak hodláte snést, přát si a podobně. Vy můžete být hybatelem zlepšení poměrů, kdo taky jiný? Vy můžete chtít a dohlédnout na provoz služby, která Vám bude vyhovovat. Právě teď  to jde, teď se dá taková věc nastartovat i za peníze z EU, města na to slyší. Ba dokonce mají nařízeno slyšet.

Je tedy do značné míry otázkou, nakolik se budete naplano pouze děsit, lomit rukama - a nakolik kdo (nejen Vy, samozřejmě, Vy jste jen slíznul  i za vyložené kňouraly) začne jednat ve vlastním zájmu, aby dopadl líp, než toi před ním

Vynikající text, díky..

Znám to až apříliš podrobně. V pětadvaceti se mi narodilo mentálně dost špatnější dítě, zvláštní škola s neskutečným zápřahem aby to zvládla. Dokončila to v šestnácti a když jsem začla doufat, že konečně bude líp a proto jsem začla dálkově střední školu ( bylo mi čtyřicet), dodělala ji a manžel si zatím založil bokovku. Odešel a začal maratón mrtviček mé maminky, což se táhlo sedm let. No, dcera pak začla být trošilinku samostatnější, vzali ji jako uklízečku a dojížděla vlakem, ovšem netrvalo to dlouho a její stav se začal rapidně horšit. Z práce ji vyhodili, tak to šlo s kopce. Má invalidní důchod, ale nikdy to nebylo na ústav, všechno táhnu dodnes. Poslední vyšetření ukázalo, že její intelekt je jako u devítileté a přitom je jí už 41. Je samostatná jen minimálně.  Přiznám se, že jak u maminky tak u dcery jsem to nezvládala vždy v pohodě, že jsem i někdy ujela. Dodnes kvůli tomu moc špatně spím a stále mám výčitky svědomí. Mám z toho často depky a ani se už snad neumím smát

Re: Vynikající text, díky..

Ani nevíte jak vám rozumím.Já jsem se dlouhodobě starala o svoji mámu-jak jsem psala v jiném příspěvku.Parkinsonova choroba - nemoc mozku -demence.Ke konci byla horší než malé,umanuté dítě.Též jsem na ni musela někdy zvýšit hlas (aby mě vůbec poslechla) a nejsem na to pyšná.Kdo odsuzuje,ať zkusí sám.Maminka je 7let po smrti a já mám pořád někdy pocit viny,že jsem neuděla všechno co jsem měla.Asi před týdnem jsem měla sen.Viděla jsem mámu,takovou,jaká byla před tou nemocí,nezměněnou a hlavně rozumně uvažující.Tehdy jsme si vše vyříkaly, i to,že jsem ji milovala.U nás se takové city nenosily a když jsem jí chtěla říct jen obyčejnou větu -"mám tě ráda,mami",už rozumně neuvažovala. Budete se divit,já po 7 letech klidně spím a konečně jsem se zbavila pocitu viny.

Začněte i vy žít a myslete si,že jste udělala tu nejsprávnější věc.Pohodlné dát je do ústavů či LDN, ale byl to někdo,,koho jsme moc milovali a tohle by jsme mu nemohli udělat.