Úchylové mezi námi

O tom, že chodit za teplého dne v tričku s výstřihem je normální a že posláním policie by mělo být pomáhat a chránit, ale že to ne vždy dělají.

Byla jsem včera cvičit. Na tom nebylo nic až tak zvláštního, cvičit chodím poměrně často, ráda zkouším nové druhy cvičení, aby si tělo moc nezvyklo. Včera to bylo Port de Bras, pro ty, kdo to neznají, lehce taneční lekce připomínající balet.

Šla jsem z cvičení domů, z Anděla na Karlák, kolem řeky, bylo hezky, ani zima, ani vedro, sluníčko svítilo, větřík pofukoval, svaly bolely a z MP3 mi hráli Rasmus. Nic mi nechybělo.

A na Karláku se na mne nalepil nějakej debil. Přes MP3 jsem ho slyšela dost ztlumeně, ale nejřív mlel něco o kozách a pak se rozhodl mne osahávat.

Já vím, že mne příroda poněkud více obdařila a také vím, ze tričko na tenká ramínka to příliš nezakrývá, ale to mám ve třiceti stupních celsia nosit burku jen proto, že se nějakej debil neumí ovládat? Podotýkám, že mé ostatní oblečení byly džíny do půli lýtek a tričko končilo způsobně u boků (žádné odhalené břicho) takže oděná jsem nebyla nijak extrémně vyzývavě.

Odstrčila jsem ho, křikla na něj, ale nedal si říct. To už se do něj pustila i slečna, co šla kousek přede mnou (tímto děkuji, protože to byl jediný člověk v parku plném lidí, koho zajímalo, že mám potíže). Dosáhla jen toho, že se místo na mne, nalepil na ni. Vcelku rozumně došla k závěru, že je bližší košile než kabát, otočila se a rychlým krokem mířila pryč. Úchylák za ní. Sledovala jsem je pohledem a z batohu lovila mobil, že zavolám policii. Na rohu Ječné a Karláku jí dal pokoj. A vrátil se ke mně. Moje svítivě oranžové tričko se zřejmě nedalo přehlédnout, vyhledal mne vcelku neomylně a začal se po mně sápat. Tímto zdravím dva příslušníky městské policie, kteří o kousek dál zrovna pokutovali někoho za špatné parkování. Ohlédli se po mně (řvala jsem jak tur) a vrátili se pokojně ke svému úřadování. Zjevně jsem nespadala do jejich kompetence.

Měla jsem toho už plné zuby, přestala jsem (já blbec) přemýšlet, jestli toho nebožáka úchyláka zraním a jestli si za to půjdu sednout (nutná obrana, já vím) a majzla jsem ho vší silou přes obličej svazkem klíčů, který jsem omylem vytáhla z batohu, když jsem lovila ten mobil. Můj svazek klíčů je opravdu velký a váží dobrého čtvrt kila. Je to čtvrt kila oceli ježící se na všechny strany. Chytila jsem ho za jednu vykukující ozdůbku a pořádným švihem udeřila. Asi jsem zasáhla oči, nevím a je mi to jedno. Úchylák se najednou válel po zemi, držel se za obličej a řval. A já zdrhala. Utíkala jsem asi dvacet metrů a pak mi to nedalo. Co když jsem ho nějak zranila? Otočila jsem se a pozorovala ho. A taky ty policajty, co od něj byli maximálně 200m – půjdou k němu, ke mně, zatknou mě, nebo ne? Nezatkli. Stejně tak jako si nevšímali, že mne někdo obtěžuje, nevšímali si ani toho, že se dvěstě metrů od nich válí po zemi člověk a řve bolestí.

Úchylák, když zjistil, že ho všichni ignorují, se po chvilce zvedl, nechal řvaní a šel si po svých. Asi obtěžovat další slečny, které měly ten blbý nápad, že si při venkovní teplotě přes 27 stupňů oblékly tričko s výstřihem.

Jsem jenom já tak vadná, když si myslím, že není v pořádku, když za bílého dne, za denního světla v parku plném lidí napadne muž ženu se zcela zjevným úmyslem a přesto že se ta žena očividně brání, přesto, že to opravdu nevypadá na běžnou roztržku dvou feťáků (zlaté šperky, velmi drahý značkový batoh, slušné oblečení, MP 3), nikdo (NIKDO) jí nepomůže? Kdyby mne tam za bílého dne ten idiot znásilnil, dívali by se všichni? Nikdo by nic neudělal? ANI POLICIE?

Pro info: Úchylák je menšího vzrůstu, cca 170 cm vysoký, hubený (takový ten šlachovitý typ), dost snědé pleti, hnědých polokrátkých vlasů – ne na ježka, tmavých očí. Měl na sobě dlouhé kalhoty, snad hnědé barvy, nevím přesně a obyčejné žlutooranžové tričko bez nápisu. Na tak malého chlapa má dost velké ruce a překvapivou sílu. Celkově působí zanedbaně, snad jako feťák či bezdomovec. Teď má možná modřinu či jiné zranění na obličeji (klíče). Mluví s přízvukem (takový ten „romský“ – omlouvám se romům, ale neumím to jinak popsat).