XXXLutzmánie

Reklama na XXXLutz, zdá se, hýbe světem. Nebo alespoň Českem. Jo, reklama je to vlezlá, intelektuálně poněkud nenáročná, ale tolik emocí? Lidi, co blbnete?  

Kolega Fuchs napsal, že kdyby blbost nadnášela, nakupovali by v XXXLutz jen mimozemšťani, protože by se celý „Lucík“ svou blbostí nadnesl do výšin nebeských.

Pravda je, že mou první reakcí na reklamu na XXXLutz byl naprostý úžas. Chvíli jsem přemýšlela, jestli ta první slečna sedící na obržidličce je nebo není Aňa Geislerová (tímto se omlouvám), pak jsem se v šíleném drmolení jiné slečny pokoušela rozlišit jednotlivá slova a pak jsem upadla do šoku, že na to znásilnili i chlapa (který, jen tak mimochodem, má moc příjemný hlas).

Osobně považuji tuto reklamu za hravou, veselou, poněkud nablblou a více než jen trochu vlezlou, ale další emoce ve mně nevzbuzuje.

Zajímavé ovšem je, že ačkoli průměrné IQ obyvatele naší země je kolem 100 bodů (což je, přiznejme si, dost bída), najednou je celá země plná intelektuálů, co sledují jen vzdělávací pořady na ČT2, čtou jen hodnotnou literaturu faktu, ve volném čase s oblibou studují jadernou fyziku a nikdy, nikdy, ani jedinou vteřinu svého života by nedělali nic, co je intelektuálně neobohatí. A tihle intelektuálové do XXXLutz nepáchnou, protože ta blbost z té reklamy je asi nějak nakažlivá, nebo co a hnízdo té blbosti je asi v pobočkách výše zmíněného podniku, takže ti intelektuálové mají strach, že by se tou blbostí mohli třeba nakazit a jejich závratné IQ by mohlo klesnout o pár bodíků, což by byla katastrofa srovnatelná s ropnou havárií v Mexickém zálivu.

No, co, hlavně že je kým pohrdat, koho shazovat a na koho se svrchu dívat jako na socku, do koho si virtuálně kopnout. Dříve to byli nákupčí v Kauflandu a podobných obchodech (ačkoli tam nakupují všichni), teď to budou lidé, co vybavují své byty nábytkem z Ikey, Möbelixu a XXXLutz (ač tam každý z nás už alespoň jednou v životě byl). Takže vlastně pohrdáme sami sebou?

Nikdy neříkej nikdy. A proto se snažím neříkat, že do XXXLutz nikdy nevkročím, protože co já vím. Nevím, kde „Lucík“ sídlí a zatím jsem se o to nezajímala. V Ikei jsem byla třikrát v životě, v Möbelixu zatím nikdy.

Hodnotím lidi podle jiných kritérií, než co a kde nakupují. Neptám se, kde si koupili židličku do koupelny, ale co hezkého v poslední době přečetli či viděli v kině a proč se jim to líbilo.

Protože já jsem stejná. Líbí se mi Hlava XXII, Tracyho tygr a Malý princ stejně jako Lukjaněnkovy hlídky a Mievillovo Perdido street station, což je literatura, kterou někdo nazývá brakem. Líbili se mi Muži, co nenávidí ženy, stejně jako Avatar (no, možná trochu víc), nakupuju Tesco hrášek a meloun v akci, stejně jako bio hovězí od farmáře. Protože chci, protože to tak mám ráda, protože tohle se mi líbí. Odmítám se stydět za to, co jsem a pohrdat lidmi kolem sebe jen proto, abych před očima ostatních vypadala cool.

A pokud budu chtít, pojedu s batohem paštik kempovat do Chorvatska a nikdo (snad s výjimkou Chorvatských předpisů) mi v tom nezabrání.