Jak si získat ženu?

Tak jsem nedávno zjistila, že nejnovějším trendem v mezilidských vztazích jsou kurzy svádění. Prostě zaplatíte pár tisícovek a někdo úspěšnější než vy (rozuměj někdo, kdo už babu má) vám řekne, co jako jo a co jako ne, aby byla ruka v rukávě.

Dokonce jsem na to i viděla reportáž v televizi. Účastníci byli poučováni, kam sahat a kam nesahat a na závěr taková ošklivá slečna vykládala, jak je ona náročná na vzhled a jak by s figurantem, na kterého se před deseti vteřinami usmívala jak krokodýl na batole, nikam nešla, protože jeho vzhled není dostatečně reprezentativní.

Nikdy jsem se žádného takového kurzu nezúčastnila, takže opravdu nevím, jak sbalit muže, ale protože jsem ženská, domnívám se, že vím naprosto přesně, jak sbalit ženu. Nebo alespoň takovou, jako jsem já.

Předně, pánové, buďte gentlemani. Schválně neříkám „chovejte se jako gentlemani“, protože „chovat se“ nestačí. Musíte gentlemanem být. Chytrá ženská nesleduje jen to, jestli jí chlap otevře dveře, ale také to, jestli to udělá i pro ošuntělou paní Homolkovou ze třetího patra. Protože chytrá žena dobře ví, že za pár let se k ní bude chovat přesně tak, jako k ošuntělé paní Homolkové. A pánové, ruku na srdce, tahle změna v chování nemá nic společného s případnou změnou vizáže vaší vyvolené, neboť zhusta proběhne i bez jakéhokoli doprovodné změny vaší drahé polovičky.

Dále, vaše gentlemanství nijak nekomentujte. Ani slovně, ani nonverbálně. Nebudete přece plýtvat slovy na něco, co děláte stokrát denně a je to vaší přirozeností. To by bylo, jako byste každého kolem sebe upozorňovali na svou šikovnost pokaždé, když si zavážete tkaničku (což je samozřejmě v pořádku, pokud je vám pět let). Nebojte se, ona si toho všimla. I když se ke mně gentlemansky chovají téměř všichni muži v mém okolí, pokaždé si všimnu. Pokaždé.

Poznámka pro dámy: jeden úsměv vás nezabije, i tohle je obchod. A také se vyplatí přede dveřmi na půl vteřiny zaváhat. Dejte mu šanci, on se dovtípí. A pokud ne, je to hulvát. Hulváty nebrat.

Takže jsme se zdárně dostali přes dveře a můžeme pokračovat, třeba do restaurace (poznámka: páni jistě vědí, že do hospody nikdy nevchází dáma jako první). Tady jde opravdu do tuhého. Celý večer sršíte vtipem, taháte fórky až z paty, oslňujete svým společenským postavením i peněženkou, až se z obou (vás i peneženky) kouří, ale dáma se tváří jako uschlá difenbachie. Pominu-li možnost, že dáma nemá smysl pro humor (dámy, zkuste se občas zasmát nějakému tomu blbému vtípku, on se fakt snaží), pak bude chyba ve vás. To, že sto let staré vousaté a košilaté vtipy doprovázené vaším hurónským smíchem, případně laškovným pomrkáváním, nebudou to pravé, zřejmě dobře víte. Takže upgrade: zkuste chvíli mlčet a nechat mluvit ji. Nemusíte ji nutně za každou cenu bavit (slováci mají krásné slovo „zabávať“, které mnohem přesněji vystihuje, co mám na mysli). Muž, který nejen, že poslouchá, co říkám, ale ještě si to pamatuje, mne má už skoro na půl cesty tam, kde mne chce mít. Zatím jsem bohužel potkala jednoho jediného takového, protože já občas plácám pěkný nesmysly.

Placení vynechám, protože tam to má každý jinak, jen bych chtěla podotknout, že v případě, že zaplatíte vy, snažte se nedávat najevo své očekávání, že se vám žena ještě tu noc revanšuje. Opravdu stojíte o ženu, co se prodá za ekvivalent tisícikoruny? A vlastně ještě jedna věc. Poznámky na téma ročního rozpočtu menšího afrického státu nejsou vtipné. Jsou trapné. Jestli to nechcete platit, proč jste ji tam zval?

Takhle bych mohla pokračovat ad infinitum et ad absurdum, ale myslím, že to není třeba. Tohle plus upravený zevnějšek pro začátek postačí. A zbytek je na vás, pánové. Hodně štěstí.

(a teď očekávám, že se najde nějaký gentleman, který něco podobného osvětlí všem dámám, včetně mne, z mužského hlediska)