Ve výše uvedeném článku se jeho autorka chlubí, že má velikost 34 a přesvědčuje nás, jak je to fajn a že bychom měli dělat to co ona (tedy jíst, sportovat, pracovat a sexovat) a mít taky tu velikost 34.
Kromě toho, že mi výlev slečny Reichelové připomíná chlubení žačky prvního stupně základní školy (heč, já jsem hezká a ty ne a heč, pan fotograf mi udělal pěknou fotku) a kromě toho, že slečna Reichlová to s tou svou čtyřiatřicítkou trošku přebásnila (ve skutečnosti má vel. 36 – 38 – zdroj ttp://www.akcefiremni.cz/hostesky/a9.php ) tak je neskutečně hloupý a je úplně jedno, z kolika procent byl míněn vážně.
Jestli jsem to správně pochopila, tak slečna autorka se nás snaží přesvědčit, že máme žít jako ona a že pak ta vysněná velikost 34 přijde jaksi sama.
Já chápu, že někdo může k večeři sníst dva šnycly s bramborovým salátem, dorazit se máslovým dortem a při frekvenci cvičení 3x týdně mít 55 kg (ahoj, Martino :)) (Mimochodem, já bych dva šnycly trávila dva dny a jít po nich cvičit.... no, nedopadlo by to dobře.), ale taky chápu, že někdo bude jíst jen tři rajčata s mozarellou denně, cvičit bude dvě hodiny denně a nedostane se pod 80 kg živé váhy, i kdyby se umozarelloval a ucvičil k smrti.
Mám kamarádku Martinu. Co ji znám, živí se zásadně „rychlými cukry“ – Kinder Bueno, čokoláda, sušenky, koláče, to je její. Martina měří 175 cm a co ji znám, nikdy neměla víc než 55kg. A nikdy v životě by ji nenapadlo, dávat mi kázání o tom, že mám jíst to co ona a budu vypadat jako ona. Protože Martina není blbá a ví, že kdybych já jedla to co ona a hýbala se tak málo jako ona, překročím bájnou hranici 100 kilogramů během tří měsíců a budu se coby tučná koule valit světem jako pomník její dietologické neschopnosti.
Taky mám kamarádku Alenu. Alena nemá 55 kg. Alena nemá ráda tělocvik, nevidí nic úžasného na procházce přírodou a už vůbec nechápe lidi, co se dobrovolně ničí v posilovnách. Alena je kavárenský typ s vřelým vztahem k dobrým filmům, dobrým knížkám a dobrému fastfoodu. Alena nikdy nebude modelka a ani jí být nechce. Není totiž blbá a spočítala si, že proto, aby se svou postavou alespoň přiblížila dnešní normě, musela by převrátit celý svůj život naruby. Musela by přestat dělat to, co dělá ráda a začít dělat to, do dělat nechce. A mohlo by se stát, že by při tom procesu někde ztratila samu sebe. Alena si vybrala svou cestu a jde si po ní s jistotou, že si vybrala dobře. A nikdo, ani já, ani vy, jí nemáme právo přesvědčovat, že by měla začít chodit na aerobic a přestat jíst hamburgery, protože to není zdravé a protože se po tom tloustne. Protože ona to ví. A vybrala si sama.
Mám kamaráda Martina. Martin je něco jako misionář. Misionář zdravé výživy a krásného těla. Martin považuje za své životní poslání sdělit každé tlusté ženě, kterou potká, že je tlustá, aby ta nebožačka prozřela a začala s tím něco dělat a hlavně aby již přestala kazit Martinovi a jemu podobným estetické vnímání krásy okolí. Martin už dvakrát dostal přes hubu.
Nejsme všichni stejní. Příroda, nebo Bůh chcete-li, to tak nezamýšlela. Otázka konfekční velikosti není jen otázkou toho, co jíme a jak cvičíme, ale také otázkou naší kostry, tělesné konstituce. Z některých žen prostě modelky nebudou. A vykládat někomu, kdo se musel (třeba ze zdravotních důvodů) vzdát veškerých pochutin, veškerého jídla, které většina populace považuje za „dobré“ a musí cvičit jako blázen, aby se vůbec unesl, s tím, že takto to má na doživotí, zkrátka vykládat někomu kdo právě po měsíci usilovné dřiny snížil svou hmotnost ze 115 kg na 113 kg a chtěl to oslavit vodou z vodovodu s plátkem citronu, jak je jednoduché a krásné mít velikost 34, je s prominutím barbarství.
Nehledě na to, že aby vám při „sexování“ jak to roztomile nazvala autorka nikde nic nepřekáželo a aby člověk dokázal „zdvihnout stehýnka k pasu“, na to nemusí mít žena velikost 34. Velikost 40 je k tomuto účelu zcela postačující a jsem přesvědčena, že ani velikost 44 nebude mít žádné potíže.
Asi se já i všichni ostatní budeme muset smířit s tím, že až slečně Reichlové zas někdo udělá hezkou fotku, budeme tu mít další článek na téma: „Ach já jsem tak hezká“ (mimochodem, slečna Reichelová je, alespoň dle fotek, opravdu mimořádně hezká, ať už nosí na šatech vzadu za krkem číslo 34, nebo 38).