O jedné Libušce a strachu

Tenhle článek ve mně uzrával delší dobu a vlastně jsem jej původně ani vůbec nechtěla psát, ale jak už to tak bývá, stalo se pár věcí (a většina z nich smutných) a najednou mi bylo jasný, že i tohle téma prostě musí ven (a někteří asi řeknou: "proboha, už zase.").

Žila byla jedna Libuška. Hodná ženská to byla, vždycky poslouchala maminku, nosila domů samé jedničky, brzo se vdala a dobře vychovala dvě (nyní už dospělé) děti. Protože byla hodná a poslouchala maminku, co bylo doma nedobrého, schovala poslušně pod zástěru a dál dělala hodnou ženskou. Dlužno ovšem podotknout, že toho nedobrého nebylo zas tolik, aby to stálo za řeč. 

A protože neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, stalo se, že Libušce onemocněl manžel. Onemocněl velmi vážně a Libuška prožila půl roku hrůzy. Hrůzy z toho, že manžela ztratí a zůstane na celém širém světě sama (děti nepočítaje). Libuška totiž nikdy v životě, ani jedinou noc, ani jediný den, nebyla sama. Nikdy neměla vlastní pokoj a každou noc, když usínala, každé ráno, když se probouzela, ležel na posteli vedle ní někdo jiný, někdo blízký – ať již to byla sestra, když byla Libuška malá, nebo spolužačka na koleji, když byla Libuška na střední, a konečně manžel, když se Libuška vdala. Zkrátka a dobře, Libuška nikdy nebyla single. A postavena tváří v tvář hrozbě vdovské samoty, nevěděla, co si počít. 

Nebudu tady tvrdit, že single je nejdokonalejší uspořádání (ne)vztahů na světě, protože si dovedu představit lepší, ale jedno se „singlovství“ musí nechat: být pár let single, vám dá obrovský dar. Dar vlastní sebeúcty. A hodně moc se o sobě naučíte. Jako single se naučíte spoléhat jen sami na sebe a zjistíte, že to v pohodě zvládáte. Zjistíte, že se dokážete sami uživit. Zjistíte, co opravdu máte rádi, co opravdu chcete dělat, když nemusíte svá přání a potřeby korigovat přáními a potřebami někoho jiného. Zjistíte, co je pro vás důležité, přes co opravdu „vlak nejede“ a z čeho jste eventuelně ochotni a připraveni slevit. Utřídíte si vlastní myšlenky a mimo jiné také zjistíte, zda dokážete vydržet pár dní jen sám se sebou, bez přítomnosti jakékoli další osoby. 

A taky zjistíte, co se opravdu stane, když zapomenete nakoupit a dojde toaletní papír, zubní pasta, zplesniví chleba, nebo když měsíc neuklidíte koupelnu. 

A ačkoli se mnou budou mnozí nesouhlasit, myslím si, že každý člověk by měl alespoň rok dva ze svého života strávit jako single. A pojmem single v tomto případě opravdu nemyslím svobodnou matku se dvěma dětmi. Single je v tomto případě osoba s vlastní domácností, kterou nesdílí s nikým jiným. 

A jak to dopadlo s Libuškou? Jejího manžela se bohužel vyléčit nepodařilo a Libuška je už skoro rok vdovou. Zpočátku to pro ni bylo těžké, vyčítala si strašnou spoustu věcí, půl roku nemohla spát v ložnici, kterou kdysi sdílela s manželem, protože měla pocit, že on tam pořád je. Ale čas, milosrdný pán, v průběhu roku otupil ty nejhorší ostny a Libuška udělala zásadní rozhodnutí. Kompletně přestavěla celý byt, takže teď má ložnici úplně někde jinde a z peněz za manželovu pojistku, které původně chtěla rozdat dětem, si zaplatila pobyt v lázních. Vrátila se odpočatá, uklidněná a s vírou v lepší zítřky. 

A já věřím, že Libuška svůj nový single život zvládne, protože ho vzala za ten správný konec. 

V tomhle článku ale nejde o Libušku, u níž single život nikdy nebyl její svobodnou volbou. Jde hlavně o ty obrovské spousty žen, které zůstávají ve vztahu, ve kterém jsou nešťastné, jen proto, že mají strach být samy. Nenavádím tu nikoho (ani ženy, ani muže) k okamžitému opouštění životního partnera a rozjásanému vtrhnutí do „úžasného života singles“, jen říkám (píšu), že je-li jediným důvodem pro setrvání ve vztahu strach ze samoty, není čeho se bát (ostatně to, jestli jsou určité partnerovy vlastnosti na zabití, nebo jen k povzdechnutí, jste si všichni měli ujasnit předem – třeba právě v období single, že). 

Singlíny nekoušou, jen občas bývají pokousány. Zejména těmi, kteří se bojí, že kdyby všechny Libušky světa prozřely a zjistily, že na single životě není nic děsivého, museli by se trochu víc snažit si ty prozřevší Libušky ve vztahu udržet.