Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Psí vzpomínky na dovolenou

Pozdě, ale přece. Nedivte se, ono dostat paničku na chvíli od počítače dá práci. A já na psaní potřebuju klid. Takže píšu až teď. Abyste si jako nemysleli, že se tady nechám pomlouvat, aniž bych k tomu sám co dodal a uvedl věci na pravou míru.  

Delší dobu před létem se u nás doma mluvilo o tom, že „pojedeme do Itálie“. Protože vím, že Itálie není žrádlo a protože jsem nevěděl, že to „pojedeme“ se vztahuje i na mně, nechávalo mne to celkem v klidu.

 Když pak do té velké krabice, kterou ti velcí psi, co si říkají lidé, nazývají „Velkej“ nebo „Megan“ naložili kromě spousty dalších věcí i můj pelíšek, došlo mi, že se bude cestovat a nebude to do lesa. To já totiž dobře poznám. Do lesa si panička bere takový tuhý kalhoty, velký boty a někdy i košík a nůž. Teď měla úplně jiný kalhoty a úplně malinký boty a košík ani nůž neměla. Chvíli mi vrtalo hlavou jestli náhodou nejedem k tomu hnusnýmu pánovi co mně pokaždé píchne do zadku a jestli bych se náhodou neměl jít schovat pod postel, ale to si sebou panička bere míň věcí a navíc jsme u toho úchyla přes zadky byli minulej tejden.

 Takže jsem se nechal naložit vcelku bez cavyků a čekal, jestli si panička sedne vedle mě. Tak to mám totiž nejradši. Když jí sedím na kolenou, vidím líp ven. Remcala teda něco jako „vážíš šestnáct kilo“, čemuž jsem nerozuměl  a „di si na svý“ čemuž jsem sice rozuměl, ale ignoroval. Místo toho jsem jí dal zcela nečekanou velikánskou pusu od brady až po čelo. Vím že to nesnáší, když to nečeká, ale mně se strašně líbí, jak u toho říká „ty hade“ a dělá blee.

 Cesta trvala strašně dlouho. Dýl než do lesa a dokonce i dýl než na tu hezkou zahradu, co se jí dřív říkalo „k babičce“ a teď se jí kdoví proč říká „do Stříbra“, i když je to pořád ta stejná zahrada. Dokonce jsme jednou spali v domě na takové hezké louce, kde se strašně fajn běhalo a spadl jsem tam do potoka. Schválně. Panička pak zas říkala „ty hade“ a musel jsem do koupelny sušit se ručníkem.

 No a pak byla ta Itálie. A to mi to došlo. Vzpomněl jsem si na minulý rok. Itálie – to je ta hnusná voda, co se nedá pít, strašně křičí a navíc mně chytá za packy. Paničku taky, ale jí to zjevně vůbec nevadí. Normálně v tom chodí. To já nejsem blbej,  hned jsem si spočítal, kam voda dosáhne a šel jen po okraji. Jo pláž, to je jiná, pláž je písek jako mám doma na dvorku, ale je ho mnohem víc. Dá se fantasticky hrabat. Chodili jsme tam každé ráno, panička říkala „na zapřenou“ – prý tam pejsci nesmějí, což nechápu, protože písek byl přece pro pejsky stvořen. Pláž je ráj na zemi. Tedy byl by, nebýt Robiho. Robi prostě nechápe, že na pláž se vejdem oba. Panička říkala něco jako „teritoriální instinkt“ a vysvětlila mi, že mne Robi nemá rád. To mě trochu nakrklo. Mě má přece každý rád! Rozhodl jsem se Robiho přesvědčit a kousl jsem ho do ocasu. Vůbec to nepomohlo, Robi děsně vyváděl. Asi jsem to vzal za špatný konec. Měl jsem ho kousnout do čumáku.

 Pak mně zas naložili do auta. Panička říkala, že jedeme do Říma. Přemýšlel jsem, jestli se Řím dá jíst a dospěl jsem k závěru, že asi ne. Teď už vím, že Řím je spousta lidí a strašný vedro. Bylo mi hrozný horko a vypil jsem si všechnu vodu. Ale ještě víc jsem se chtěl vykoupat. Pak jsme přišli na místo, kde bylo snad ještě víc lidí, ale mně to nevadilo. Viděl jsem totiž vodu a hnal se k ní. Panička řekla, že to není voda, ale fontána di Trevi. Jsem snad blbej? Poznám vodu, ne? Panička si se mnou sedla na okraj a lidi na ni koukali přes takové cvakací krabičky. Chtěl jsem vlézt dovnitř, ale zakázala mi to. Ukázala na takové pány co stáli nedaleko a řekla „carabinieri“  a „dávaj pokuty“. Napadlo mne, jestli pokuta není nějaký druh žrádla, ale podle toho, jak se panička tvářila, to žrádlo asi nestojí za nic (i když panička se takhle tváří i na koprovku a tu já třeba moc rád). Alespoň mně polila vodou, kterou z fontány nabírala mou miskou.

 Pak se šlo dál. Nechápal jsem to, když je ve Velkým vedro, panička zmáčkne takovej čudlík a hned je chládeček. Nechápal jsem,  proč to neudělá tady a teď. Ale žádnej čudlík jsem neviděl, tak možná proto. Došli jsme k další fontáně. Kolem byli takoví divní malí žlutí lidi se spoustou cvakacích krabiček a já už jsem toho fakt měl plný zuby. Normálně jsem viděl svou modrou misku plnou vody. Hrábnul jsem po ní packou, ale miska uskočila a já se svalil na bok.

Moji lidi se o něčem dohadovali. Říkali „carabinieri“, „Bernini“ a taky „pokuta jak kráva“. Krávu znám, to je takovej velkej pes s rohama. Ale co má žrádlo společnýho s krávou, to jsem nepochopil. Panička zas říkala „Lakýnek“ (to znám,  to jsem já) „horko“ a taky „kdyžtak to nějak vokecám“ (a to znám taky, to vždycky znamená strašnej průšvih) a pak mně normálně kopla do zadku, až jsem sletěl do tý fontány a udělal obrovskej cákanec. Strašně jsem se lekl a taky trochu napil, ale voda byla úžasně studená a mně se vůbec nechtělo ven. Jenže panička pištěla, říkala „ty hade“ (to poznám, že to nemyslí vážně) a tahala mně ven.

Ti divní žlutý lidi se strašně smáli a tleskali a byli úplně mokří. A ti pánové carabinieri se taky smáli i když  netleskali. A moji lidi říkali paničce, že je „hérečka“ a že to snad není možný. A já byl mokrej a šťastnej, takže jsem pobíhal okolo a skákal na moje lidi a panička zas říkala „ty hade“  a „necháš toho“ ale smála se,  takže to nakonec taky nemyslela vážně.....

 

Autor: Kateřina Zagorová | středa 15.12.2010 12:13 | karma článku: 32,94 | přečteno: 3410x
  • Další články autora

Kateřina Zagorová

Nový byt, aneb tahle válka se vede na kila

Asi před třemi měsíci jsem se přestěhovala. Po maratonu vyřizování spojených se změnou adresy, jsem konečně stála uprostřed svého nového bytu.... a spousty krabic. Protože jsem veškerý nábytek zanechala ve svém původním doupěti, vrhla jsem se vstříc novému bydlení vybavena nafukovací matrací, jedním zahradním stolkem a velkou spoustou iluzí o tom, jak si to tu krásně zařídím. Ach sladká naivito, tehdy jsem, já hloupá, vůbec netušila, že tahle válka se povede na kila.

16.8.2012 v 12:01 | Karma: 40,60 | Přečteno: 8374x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

Letecký den

Jsem bezrizikový typ. Bojím se výšek. Bojím se rychlé jízdy. Bojím se tmy a bouřky. A mravenců. Bojím se sednout cizímu člověku do auta, co kdyby to byl špatný řidič. Prostě se opatruju jako oko v hlavě.Když mne ale kamarádka lákala na Matějskou, že se spolu s jinou kamarádkou nechají vystřelit v té bungee kouli, nemohla jsem si to nechat ujít. Škodolibě jsem se těšila, jak jim bude špatně, protože do tohohle životu nebezpečného nesmyslu by dobrovolně vlezl jen naprostý šílenec. Ti bystřejší z mých čtenářů se právě škodolibě zachechtali.

31.5.2012 v 10:14 | Karma: 33,78 | Přečteno: 5513x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

Veřejně prospěšné práce nezaměstnaných? Přemýšlejme.

Argumenty pana Drábka ve prospěch povinnosti nezaměstnaných po dvou měsících pobírání podpory odvést 20 hodin týdně státu formou bezplatných prací „pro veřejnost“ se zdají být celkem logické:

23.2.2012 v 14:35 | Karma: 48,57 | Přečteno: 28428x | Diskuse| Olomouc

Kateřina Zagorová

Připravujeme Vánoce

Normálně máme Vánoce více méně klidné. V průběhu listopadu vybádám, co by kdo chtěl naježit. První týden v prosinci ježím v obchodech a zbytek adventu jásám nad horkým čajem, jak jsem na to vyzrála. Úklid se děje ve dvou víkendech na počátku prosince vždy v sobotu, zatímco velké pečení (a uždibování) se koná v neděli. S mamkou máme manufakturu na výrobu cukroví, takže to slušně odsejpá.

22.12.2011 v 14:59 | Karma: 32,73 | Přečteno: 3072x | Diskuse| Ona

Kateřina Zagorová

Inovujeme

Od jisté doby jsem poněkud nedůvěřivá k „inovovaným složením“ a „vylepšeným recepturám“. Většinou to totiž znamená jediné:

14.12.2011 v 14:18 | Karma: 28,20 | Přečteno: 2978x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

O jedné Libušce a strachu

Tenhle článek ve mně uzrával delší dobu a vlastně jsem jej původně ani vůbec nechtěla psát, ale jak už to tak bývá, stalo se pár věcí (a většina z nich smutných) a najednou mi bylo jasný, že i tohle téma prostě musí ven (a někteří asi řeknou: "proboha, už zase.").

30.11.2011 v 12:59 | Karma: 38,77 | Přečteno: 7821x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

Hodní muži a emancipované ženy

Tak mi ptáček zpěváček vycvrlikal, že mne někde „pomlouvají“. Tedy ani tak nepomlouvají, jako nabízejí jistému smutnému mladíkovi, který fňuká, že není nevěst pro jeho blaho. Notně mne překvapilo, že mne někdo shledal vhodnou nevěstou pro smutného mladíka a šla jsem to prověřit.

24.10.2011 v 15:42 | Karma: 43,69 | Přečteno: 13764x | Diskuse| Ona

Kateřina Zagorová

Já sem silná vosobnost

Víte co opravdu nesnáším? Silný vosobnosti, co dou dycky proti davu. Takže aby bylo jasno....................

5.10.2011 v 14:00 | Karma: 34,38 | Přečteno: 4749x | Diskuse| Olomouc

Kateřina Zagorová

Láskyplnej parchant

Líbil se mi blog Kláry Budilové nazvaný Domácí teror, nízké sebevědomí, jistota průšvihu. Rozhodně s ním souhlasím. Jen bych k němu něco ráda přidala. Ony „tyhle ženy“, co se nechaj mlátit, možná vstupovaly do vztahu s přesvědčením, že ony nikdy, jim se to přece stát nemůže, protože kdyby jim ten jejich dal facku, tak letí obloukem.

31.8.2011 v 14:24 | Karma: 37,77 | Přečteno: 4834x | Diskuse| Ona

Kateřina Zagorová

Pitomá hrdost

Moje babička říkávala: „Sedávej, panenko, v koutě, když budeš hodná, najdou tě.“ Moje maminka zas říkávala: „Sedávej, panenko, v koutě, když budeš hodná, můžeš tam sedět až do smrti.“ Myslím, že pravdu měla spíš máma, ale já holt byla vždycky ta panenka v koutě. Navíc mám takovou blbou vlastnost, které moje maminka říká „pitomá hrdost“ a je to jakýsi charakteristický rys celé naší rodiny.

22.6.2011 v 15:35 | Karma: 37,88 | Přečteno: 5336x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

O psím přátelství

Říká se, že pes by měl být socializován. To jako že s ním máme hodně chodit mezi lidi a taky mezi ostatní psy, aby měl hodně sebevědomí a ničeho se nebál. Což o to, ten můj fracek má sebevědomí až na půdu a nebojí se ani hrozby pantoflí, ale s tou socializací to u nás odjakživa vypadalo všelijak.

16.6.2011 v 12:52 | Karma: 30,35 | Přečteno: 2881x | Diskuse| Cestování

Kateřina Zagorová

Na vysoké noze

Ženy se dělí na typy sukňové a typy kalhotové. Jsem typ sukňový. A podpatkový k tomu. Nosím se životem na osmicentimetrových jehlách, zabodávám se jimi mezi dlažební kostky, smekají se mi na navoskovaných mramorových podlahách justičních paláců (a já pak padám do náručí okolojdoucích advokátů), lámu si (podpatky, nikoli hnáty, naštěstí) je při seskocích z posledního schodu autobusu či vlaku, šlapu si na saténové mašle, které se, potvory klouzavý, každou chvíli rozvazují a vůbec zažívám různé podobné intelektuálně obohacující příhody. Ale hlavně, že vypadám neodolatelně.

17.5.2011 v 12:52 | Karma: 32,80 | Přečteno: 5248x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

O zradě, která nebyla

Stala se taková zvláštní věc. Poprvé píšu článek s tím, že doufám, že lidé v něm popsaní, se poznají a vyřeší tak spolu problém, který vznikl jaksi náhodou a který teď jeden z těch lidí řeší způsobem, který považuji za dost nešťastný.

22.3.2011 v 16:02 | Karma: 35,25 | Přečteno: 5633x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

O snech a touhách

Mám jednu známou, říkejme jí třeba Anička. Je to hezké jméno a k ní se hodí, protože Anička je moc hodná holka. Ale i hodné holky občas udělají pěknou botu. Tou Aniččinou botou byl výběr partnera. Než se z prince na bílém koni vyklubal pěkný mizera, stihla si s ním Anička uplést jednoho okatého kluka a na druhého zadělat.

25.2.2011 v 11:29 | Karma: 40,12 | Přečteno: 6672x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

O dospělých ženách v dětských pokojíčcích

Jestli jsem dnešní příběh v poradně rubriky OnaDnes četla se zájmem zcela minimálním, o to větší zaujetí ve mně vzbudila diskuze.

14.2.2011 v 15:53 | Karma: 39,40 | Přečteno: 5509x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

Kdyby se nepředváděla, tak by se jí to nestalo

Poslední dobou se s články o znásilnění roztrhl pytel. Netvrdím, že jsem četla všechny, ale minimálně k některým cítím potřebu se vyjádřit.

2.2.2011 v 15:47 | Karma: 39,07 | Přečteno: 4459x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

Očipovat je všechny

Aneb chlapi jsou jak telefon. Buď je obsazenej, nebo je to omyl........................

31.1.2011 v 14:47 | Karma: 43,63 | Přečteno: 11140x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

Vánoční dárek

Koukala jsem, jak se pěkně rozjela soutěž o nejzajímavější vánoční dárek. Protože i u nás bylo kolem vánočních dárků letos veselo, rozhodla jsem se přispět i svou troškou do mlýna.

14.1.2011 v 9:13 | Karma: 30,31 | Přečteno: 3910x | Diskuse| Ona

Kateřina Zagorová

Vánoční

Zapřísáhla jsem se, že po ty tři měsíce, co se musím učit na advokátní zkoušky, na blog nepáchnu, ale .... prostě mi to nedalo. Byla jsem se totiž podívat na vánočních trzích. Ne v sobotu, kdy podle očekávání na Staromák dorazila půlka Prahy a čtvrt Moskvy, ale den následující, v neděli, což se ukázalo být stejně blbým nápadem, jako vyrazit tam v sobotu.

1.12.2010 v 13:44 | Karma: 36,95 | Přečteno: 4073x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Zagorová

Artur a modrožlutá vosa

Docela nedávno došla moje maminka (zjevně pod vlivem rozmazlených pražských čoklů) k závěru, že je ostuda, jak ten náš čtyřnožec běhá venku nahatej a rozhodla se mu uplést svetýrek. Na moje poznámky, že Daníček (můj první pejsek) běhal nahatej celej svůj život a nijak mu to nevadilo, nedbala, vydolovala ze skříně královsky modrou mohérovou vlnu, kterou jsem si za nehorázné peníze kdysi koupila na SVŮJ svetr a pustila se do díla. Musím říct, že jí šla práce od ruky, jen pes přibral asi tři kila, protože za každé zkoušení vyžadoval piškot.

30.11.2010 v 15:10 | Karma: 35,85 | Přečteno: 3668x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 76
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 6807x
Jsem Katka. A tenhle blog se co nevidět přesune jinam. Kam? Hledejte. Pokud to bude osud, najdete mne. Pokud ne... no, mí tři čtenáři mi stačí