Kateřina Zagorová
Artur a modrožlutá vosa
Docela nedávno došla moje maminka (zjevně pod vlivem rozmazlených pražských čoklů) k závěru, že je ostuda, jak ten náš čtyřnožec běhá venku nahatej a rozhodla se mu uplést svetýrek. Na moje poznámky, že Daníček (můj první pejsek) běhal nahatej celej svůj život a nijak mu to nevadilo, nedbala, vydolovala ze skříně královsky modrou mohérovou vlnu, kterou jsem si za nehorázné peníze kdysi koupila na SVŮJ svetr a pustila se do díla. Musím říct, že jí šla práce od ruky, jen pes přibral asi tři kila, protože za každé zkoušení vyžadoval piškot.
Kateřina Zagorová
Promiň, mami
Bylo mi šestnáct, když jsem dostala od rodičů první povolení jít na diskotéku. Původní nařízení: „Do desíti doma“, jsem s odůvodněním, že v deset ta akce přece začíná, usmlouvala na popelkovskou půlnoc, nahodila „kočku“ na ksicht a vyrazila.
Kateřina Zagorová
Návodné návody pro chvíle pohody
Tak jsem zas jednou podlehla reklamě a za cenu dvou kil červených jahod zakoupila časopis, bez kterého bych v létě nemohla být in.
Kateřina Zagorová
XXXLutzmánie
Reklama na XXXLutz, zdá se, hýbe světem. Nebo alespoň Českem. Jo, reklama je to vlezlá, intelektuálně poněkud nenáročná, ale tolik emocí? Lidi, co blbnete?
Kateřina Zagorová
Sedmikrásky : orchideje - 1:0
Mám kamarádku Radku. Radka je tak zásadním prototypem vobyčejný holky, že podezřívám Matku Přírodu, že ji snad uplácala na objednávku: nijak výrazně krásná, nijak výrazně chytrá, nijak výrazně štíhlá. Jen má takovou jednu zvláštnost – každému je s ní tak nějak dobře.
Kateřina Zagorová
Konkurz na normální holku
„Normální holky vymřely,“ povzdechl si tuhle jeden můj kamarád nad půllitrem piva, „svět je plnej pipin a zlatokopek a normální milou hezkou holku aby jeden hledal lucernou. Já přitom nechci nic, než normální, obyčejnou holku. To chci tak moc?“ Čekala jsem, kdy do piva uroní první slzu. Slza se nekonala, zato se konala vcelku zajímavá debata na téma Extinkce živočišného druhu „femina normalis“.
Kateřina Zagorová
LDN nebo v 70 zastřelit?
Nedávno jsem si přečetla článek blogera Jiřího Vernera s názvem „Až budu mít 70, zastřel mě, prosím...“ Článek je to krásný a moc ráda jsem mu dala karmu. Ale překvapily mne v diskuzích reakce na příspěvky přispívající diskutérky s nickem Barbarka_CZ. Zatímco většina diskutujících ji označila za zlou a bezcitnou, já viděla nešťastnou ženskou, které její situace pomalu přerůstá přes hlavu. Ženskou, která se pokouší udělat tu nejzákladnější lidskou věc na světě – postarat se nemohoucího člena své rodiny. Ženskou, která se z toho pravděpodobně co nevidět zblázní.
Kateřina Zagorová
Aby ti neutekl
Protože reakcí na článek blogerky Alice Jurasové (zde) už tu bylo dost, tento článek pro změnu reaguje na jednu z těchto reakcí (zde)
Kateřina Zagorová
Pro dobrotu na žebrotu
aneb co bych platil za právníka, když mám přece tebe. Jen co jsem dostudovala, najednou se kolem mne začalo hemžit plno přátel. Najednou byl kdekdo můj kamarád. A kamarádi pohříchu vždy něco potřebovali. Když můžu, tak pomůžu, ale všechno má své meze.
Kateřina Zagorová
Miss Katastrofa
Jestli existuje někdo, kdo je sám sobě životu nebezpečný, pak jsem to já. Jedině já jsem schopna sama sebe spolehlivě zneškodnit prostředky běžně dosažitelnými a na první pohled naprosto neškodnými. Jako je například fotoaparát v kombinaci s poličkou na knihy.
Kateřina Zagorová
Moje sněhová kalamita
Takže je zima. V zimě padá sníh. Taky mrzne. Když padá sníh a mrzne, tak sníh netaje. Když netaje, zůstává ležet kam dopadl, to dá rozum. Zdá se, že jen silničáři se s tím nějak nedokáží smířit.
Kateřina Zagorová
Fujtajbl, zas já
Moje babička považovala za nepraktičtější věc do domácnosti ženskou krásu (byla velice krásná). Moje maminka považuje krásu za věc sebevědomí (byla nejkrásnější ženou v okrese a stále se za ní muži na ulici otáčejí). Já jsem přesvědčená, že sebevědomí je otázkou osobního přístupu k věci.
Kateřina Zagorová
Anorexie naruby
Mám anorexii naruby. Vidím se štíhlejší, než skutečně jsem. Což je nejlépe prokazatelné mým každoročním šokem nad fotkami z dovolené a hlubokými depresemi v kabinkách obchodních domů
Kateřina Zagorová
Vánoční přání
Vánoce už nám sedí za krkem a na mne je vyvíjen čím dál tím větší nátlak, abych už teda konečně Ježíškovi sdělila, co bych chtěla čyřiadvacátého pod jedlí najít. Tohle já dělám nerada. Mám ráda překvapení a na situaci, kdy doma sdělím, že chci růžovej chlupatej župan a pak pod stromečkem rozbalím (chvilka napětí – no, ne) růžovej chlupatej župan, nic překvapivého nevidím.
Kateřina Zagorová
Psí vstávání
Jsem z rodu spáčů. Kdybych mohla, prospím soudný den. Můj první pejsek, Daníček, byl ze zcela jiného těsta. Zvlášť v létě na dovolené. Frustrovanej z celoročního omezeného výběhu na našem dvorku a (dle jeho názoru naprosto nedostatečným) týdenním přídělem procházek, mne s vidinou lesa za humny budil už ve čtyři ráno divokým skokem na mé břicho.
Kateřina Zagorová
Za všechna „auta bez řidiče“
aneb žena za volantem – auto bez řidiče Jsem mizerný řidič. Je to smutné, ale je to tak. V autoškole mi to šlo. Dělali jsme ji s bráchou společně a zatímco brácha poskakoval a chcípal na každé křižovatce, já brázdila ulice a okresní silnice sice se čtyřicítkou na tachometru a v očích smrt, zato plynule. Při zkouškách jsem dokonce zvládla i podélně zaparkovat a vyhnout se srážce s jedním debilem, co mi vjel na kruhák před nosem
Kateřina Zagorová
Jak si získat ženu?
Tak jsem nedávno zjistila, že nejnovějším trendem v mezilidských vztazích jsou kurzy svádění. Prostě zaplatíte pár tisícovek a někdo úspěšnější než vy (rozuměj někdo, kdo už babu má) vám řekne, co jako jo a co jako ne, aby byla ruka v rukávě.
Kateřina Zagorová
Býti in
Říjen se téměř překulil do listopadu a u nás se pomalu začaly řešit vánoce. To se pozná tak, že kdykoli řeknu: „Jé, to je hezký,“ máma se zatváří potutelně. A já vím, že si musím začít dávat pozor na hubu, abych třeba k Ježíšku nedostala mládě tygra usurijského.
Kateřina Zagorová
Do pluhu a do kočáru
Moje babička dělila ženy na dva typy. Do pluhu a do kočáru. Zatímco k pluhovým se sama hrdě hlásila, kočárovými hluboce a nesmírně pohrdala.
Kateřina Zagorová
Ponožky v botách a tescohrášek
Aneb jsem módní a potravinový barbar Dva nejvýznamnější články dne (alespoň dle množství diskuzních příspěvků pod nimi) se zabývají módní neschopností Čechů (reprezentovanou fuseklema nošenýma do sandálů) a naopak jejich schopností sežrat prakticky cokoli, pokud je to levné (reprezentovanou obrovskými objemy prodeje výrobků něžně zvaných „tescosračky“).
předchozí | následující |
Počet článků 76 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 6807 |